Co si představíte, když vám řeknu slovo cestování? Protože hodně lidí mi vždycky odpoví, že díky cestování si vždycky odpočine a začne myslet a více pozitivní věci. Já cestování miluji a je to moje forma relaxace. Když to tak vezmu, tak je opravdu velice zajímavé a takové zvláštní, že člověk se při pořádné dovolené vždycky zrelaxuje. A odpočine si. A hlavně, pokud má člověk opravdu náročnou práci, která se týká velice náročné na psychiku, tak je potom opravdu jasné, že bude potřebovat kvalitní dovolenou nebo někam vycestovat. Myslím si, že kdyby člověk neměl vůbec nikdy v roce žádnou dovolenou a nikam by necestoval, že by ho to velice psychicky přetěžovalo.

A všichni víme, že psychická hygiena anebo duševní hygiena je velice důležitá. Nebo ne? Já sama jsem si řekla, že opravdu nevím, co bych dělala, kdybych si nemohla alespoň jednou za rok užít nějakou prima dovolenou. Já sama si vždycky dávám opravdu záležet na tom, abych byla vždycky odpočinutá. A navíc je přeci nad slunce jasné, že když je člověk odpočatý a zregenerovaný, tak je potom logické, že potom člověk také v zaměstnání odvádí lepší výkon.

Tohle si opravdu nevymýšlím, ale opravdu to tak je, je to vážně dokázáno. A proto si říkám, že nejlepší by bylo, kdyby všichni lidé brali v potaz to, že i člověk věci potřebuje někdy odpočinout a člověk není vůbec žádný stroj na práci. A třeba já jsem vždycky moc ráda cestovala tam, kde je nejvíce zábavy a kde si odpočinu. Nejsem moc turistický typ, takže pro mě cestování někam do zahraničí, kde je moře a kdy si odpočinu na pláži, tak je to pro mě opravdu výjimečné a ideální, žádné túry! Také mám ráda cestování, když mohu vycestovat někam na lodi, protože je to vždycky opravdu nejlepší zážitek. A jak nejlépe cestujete vy? Co vy a adrenalinová dovolená? Pro mě by to vůbec nebylo!

V minulosti nebývalo cestování ani zdaleka tím, čím je toto dnes. A tím nemyslím nezbytně jenom doby, kdy ještě neexistovaly pohodlné vlaky, autobusy a letadla. Myslím i doby, jež jsou nám daleko bližší, jež ještě značná část naší populace pamatuje.

Když jsem byl mladý, bydlel jsem třeba jenom kousek od rakouských hranic. A co jsem si při pohledu na pohraniční kopce vždycky uvědomoval? Že se tam, na jejich druhou stranu, zřejmě nikdy nepodívám. Protože by to za to zařizování nestálo, a kdo ví, zda by mě tam náš režim vůbec pustil, zda by se neobával, že tam třeba zůstanu nebo načichnu nepřátelskou propagandou.

To byly doby, kdy se ještě stály dlouhé fronty, když se objevila nabídka zájezdů na daný rok, kdy se to nejlepší z oné vlastně ubohé nabídky vlastně ani k normálním lidem nedostalo, protože to zůstalo ‚pod pultem‘ pro přátele a známé.

A kdo měl to štěstí, že nějaký atraktivnější zájezd do zajímavé země urval, musel počítat i s dalšími těžkostmi. Bylo třeba mít výjezdní doložku nebo tehdy ne zase až tak rozšířený cestovní pas, bylo třeba sehnat devizový příslib, kdejaké razítko a souhlas zaměstnavatele, vízum do zvolené země, a třeba nejen toho… A i když to člověk sehnal, nebylo ještě vyhráno, protože mohl být kdokoliv z jakéhokoliv důvodu vrácen třeba i přímo od zadrátovaných hranic.

To dnes už je o poznání lépe. Většinou se toho po nás v cizích zemích zase až tak moc nechce, a náš stát nám také neháže zbytečné klacky pod nohy. Ale přesto to ani dnes nemusí být snadné. Třeba kvůli té prokleté pandemii z posledních let. Kdy nám kvůli ní notně omezovali možnosti cestovat, kdy se pro nás nejedna země uzavřela, chtělo to mít PCR testy a potvrzení o očkování, respirátory, registraci v různých databázích…

Ale přesto je dobře, že dnes mám to, co máme. Protože dnes už nám nezakazují cestovat bezdůvodně. Jenom jsou ty důvody někdy příliš zmatené, což se ale dá od politiků čekat.

Tato země není moc vhodná pro rozmazlence a snoby. Gruzíni totiž ještě stále nestihli natahat do své vlasti západní nesmysly a jejich mravy. Takže nečekejte věci obvyklé ve velkoměstech a už vůbec ne zástupy lidí a turistů. To tu rozhodně není.

Pokud chcete do hor, volte Kavkaz. Je zde mnoho způsobů, jak se vyžít. Zde bohužel i ten nejhorší, možnost plundrovat přírodu čtyřkolkami. Tohle jediné zde je spíše na škodu nežli k užitku, ale k turistice to patří a nelze proti tomu nic dělat. Ale jinak si zde můžete vypůjčit koně, nebo šlapat jen tak, pěšky.

Pokud rádi přece jen moře, tak to také lze. Přístavní město Batumi je vyhlášený turistický resort přímo na břehu Černého moře. Jsou zde luxusní hotely, a další a další vymoženosti moderního světa. Ovšem jen zde, mimo resort je opět ta správná divočina.

Kdo chce zažít husí kůži, jistě neopomene navštívit městečko Gori. Nalézá se v regionu Šida Kartli. Je zde muzeum a rodiště největšího vraha v dějinách lidstva. Ano je to Stalin. Pokud vás tento muž neláká, tak můžete navštívit třeba pevnost. U ní můžete vzpomenout na událost, když, když bylo město Gori v srpnu 2008 terčem útoku ruských vojenských letadel, během kterého byly bombardovány vojenské i civilní objekty. 26. srpna byly Ruskou federací uznány samostatné státy Jižní Osetie a Abcházie, takže již snad žádné nebezpečí nehrozí.

Lidi, které zde potkáte jsou převážně Gruzíni, ale také Azerové, Arméni a Oseti. Jsou pravoslavní, ale i katolíci. Kolují také zprávy, že v horách žijí lidé, kteří vyznávají džvarismus. Hlavně tedy na Velkém Kavkaze v severovýchodní Gruzii, od oblasti pod horou Kazbek do Thušska až ke hranici s Čečenskem a Dagestánem. Nejvíce džvaristických živých tradic je v Chevsursku a Pšavsku.

Všechny tyto oblasti si zkuste procestovat. Přidejte ještě Rabati. O kus dál na východ zajděte k opravdu nevšednímu klášteru. Je to komplex místností vytesaný do skály ve dvanáctém století. Hezkou cestu.